Otec Pio vtiskl do mého ducha svoji velkou lásku k Ježíši a Marii

 [Rozhovor s Mons. Pierinem Galeonem při příležitosti 40. výročí úmrtí
stigmatizovaného světce z Gargána; z časopisu Servi della Sofferenza,
říjen 2008]

Padre, Vy jste byl v blízkosti otce Pia během posledních 21 let jeho života, od r. 1947 do r. 1968, kdy zemřel. Jaké dojmy, pocity a přesvědčení se zrodily z této tak jedinečné zkušenosti?

 „Více než dojmy či přesvědčení bylo setkání s otcem Piem okamžikem, ve kterém on vtiskl do mého ducha svou velkou lásku k Ježíši a Marii, ovšemže do té míry, jak jen bylo možné ji předat. Při tomto setkání – ačkoliv jsem k němu přicházel s vážnou nemocí, tuberkulózou – jsem se mu představil s velkou touhou poznat Ježíše, a uviděl jsem v něm to, co jsem toužil spatřit. Mimo to, že jsem viděl stigmatizovaného, uviděl jsem v něm skutečně lásku Krista, který přijímá, který odpouští, který objímá, který se usmívá a který povzbuzuje. Když jsem se s ním setkal, nepožádal jsem ho o uzdravení, přestože jsem prodělával velmi náročnou léčbu; byl jsem však už od první chvíle okouzlen jeho přítomností a sledoval jsem ho proto nejenom při slavení mše, ale i při jiných chvílích, kdy přicházel, aby zpovídal nebo také aby si pohovořil v zahradě s přáteli.

Proto jsem ve svém srdci zachytil různé okamžiky: jeho vnitřní pokoj, jeho humor, intenzitu jeho modlitby, proměnění u oltáře, kde se mi stále více zdál být obrazem trpícího a zmrtvýchvstalého Krista. Při proměňování[1] jsem viděl tuto jeho hlubokou účast na Kristově utrpení. Při přijímání jsem viděl, jak celý vstával z mrtvých, jeho tvář zkrásněla, zesvětlala, řekl bych, zrůžověla jako tvář dítěte. Jeho kouzlo zanechávalo během různých okamžiků dne v mém duchu, v mé duši nesmazatelné stopy.“

 

Vy jste byl, Padre, jeden z nejdůvěrnějších duchovních synů – kněží otce Pia. Poznal jste ho, když jste byl ještě bohoslovcem. Jak poznamenala důvěrnost s tímto světcem Váš život?

„To, co otec Pio vtiskl do mého srdce, do mé duše, do mého života jsem samozřejmě zakoušel i daleko od něj, doma, v semináři, ve farnosti a cítil jsem stále jeho blízkost, jeho ochranu, pravdivost jeho rad a překvapení ze zkušenosti života, který mi radil, který jsem nejprve viděl v něm a který jsem pak i já zakoušel ve svém maličkém duchovním životě. Proto jsem jeho přítomnost v San Giovanni Rotondo vyhledával a pak, když jsem byl od něj daleko, se mi zdálo, že on neustále vyhledával mě, aby mi dal úlevu, útěchu, odvahu a také pomocnou ruku, když mě viděl slabého. Vždy, v každém okamžiku, mě podpíral.“

 

Otec Pio byl pronásledován, zažil těžké, někdy přímo děsivé chvíle zkoušky. Jak jste je prožíval spolu s ním Vy, který jste mu byl nablízku?

„Ano, otec Pio byl stále pronásledován, jeho život byl pronásledováním; pronásledováním ze strany dobrých lidí, protože ho obtěžovali dnem i nocí, a ze strany zlých, kteří nedokázali prohlédnout jeho osobu a tím méně jeho ducha, a pronásledovali ho nevděkem, pomluvami a také opravdu absurdními udáními.“

 

Jaký byl otec Pio v těchto chvílích?

„Klidný, něžný, laskavý, nereagoval. Někdy se svěřil s ponížením, které mu způsobovali ti, co přicházeli do San Giovanni Rotondo jako vizitátoři či jako vyslanci z Říma. A on přijímal všechny s pokorou, něžností, vlídností, bez řeči a bez vzpírání. Ale někdy mi vyjevoval svého bolestného ducha, zvláště kvůli omezením zavedeným vůči lidem, kteří k němu chtěli přicházet buď ke zpovědi nebo pro radu, jež on dával vždy s nezměněnou moudrostí.“

 

I vůči Vám byla nějaká omezení, když jste chodil za otcem Piem?

„Omezení byla pro všechny, protože tam[2] byla stále klauzura. Ale já jsem se jednou zeptal otce Pia, jestli mohu do kláštera za ním tam, kde se zrovna nacházel, a on mi odpověděl: «Pierì, když najdeš otevřené dveře, přijď a nedělej si starosti».“

 

Měl Vás otec Pio rád?

„Neumím na to odpovědět. Řeknu pouze, že on byl pro mě otcem. Neumím změřit dobro, které mi přál. Jisté je, že on mi dal úlevu jak pro tělo, tak pro duši; jak pro přítomnost, tak pro budoucnost, protože on znal mnoho událostí v mém životě, o kterých mě informoval a dodával mi ubezpečení a jistotu.“

 

Vy jste poznal otce Pia ve dvaceti letech, ale jaký byl Váš duchovní postoj vůči Pánu a vůči kněžství, dříve než jste poznal otce Pia?

„Byl jsem jako ostatní, modlil jsem se, snažil jsem se modlit, studovat a nebýt uličník.“

 

Ale cítil jste v srdci přání někoho potkat?

„Ano, to ano. Během své nemoci, když jsem chrlil krev a obětoval ji Pánu, jsem poprosil Pána, abych poznal nějakého světce, a Pán dovolil, abych poznal otce Pia. Vyslyšel přání, které jsem projevil – abych poznal světce. Jistěže Pán mě vyslyšel, ale také asi něco řekl otci Piovi, aby mě přijal i přes moji chudobu, moji nehodnost.“

 

A jaký je Váš osobní vztah s otcem Piem nyní?

„Každý tlukot srdce je s ním, pro něho a v něm. Miluji velmi Ježíše, Pannu Marii, otce Pia a jsou to oni, na které stále obracím svůj pohled, své myšlenky, svá rozhodnutí, svou lásku. Mých slabostí je bezpochyby mnoho, proto jsem vždy nespokojen s tím, co dávám, protože je to jistě velmi nepřiměřené vzhledem k tomu, co jsem dostal od otce Pia, od Panny Marie, od Ježíše.“

 

Ale teď je otec Pio v nebi. V čem spočívá Váš vztah k němu?

„V intenzivním duchovním spojení.“

 

Můžete nám to vysvětlit trochu lépe?

„Neumím to vysvětlit. Jen řeknu, že se cítím být s ním neustále spojen. Nemám zjevení, ani nic jiného, jen hluboké, intimní spojení s ním, a proto se cítím klidný, jistý, připravený přijmout jakékoliv utrpení, ať přijde odkudkoliv.“

 

A i s Ježíšem a Pannou Marií máte takové spojení?

„No jistě, všechno vychází od nich. Cítím Ježíše intimním, hlubokým způsobem, spolu s jeho a mojí a naší Maminkou, a potom s otcem [Piem], protože to on mě přivedl blíž k Ježíši, modlitbou, láskou, obětí života.“

 

Teď jedna otázka, která se týká osobnosti otce Pia. Jaká je podle Vás úloha, kterou měl otec Pio v Církvi a ve světě?

„Úloha otce Pia v Církvi vychází z úlohy, kterou dal otci Piovi Ježíš. Úloha, kterou otec Pio dostal od Ježíše, je být s ním spojen v jeho utrpení, nést s ním kříž světa. A je samozřejmé, že měl-li tak důvěrnou účast s Ženichem, nemůže nemít také účast s Nevěstou; a protože –  jak mnohokrát opakoval a já sám jsem to slyšel – on nesl kříž světa, má účast na utrpení a na poslání Církve až do konce světa.“

 

A jakou účast může mít nyní?

„V nebi svou modlitbou u Pána, která se stává hmatatelnou přítomností prostřednictvím zázračných zásahů, jež jsou plodem jeho přímluvy zakoušené lidmi. Jeho přímluva je hmatatelná, je viditelná ve všech koutech země, jak on sám říkával. Jeho poslání v Církvi je jako to poslání, které mu Ježíš svěřil, účast na jeho utrpení a vzkříšení.“

 

Co je podle Vás tou jedinečnou charakteristikou, která z otce Pia učinila obra svatosti, uctívaného po celém světě?

„Ježíšovými slovy, velikost otce Pia se zakládá na jeho velké pokoře. On říkával, že učinit jediný čin pýchy je pro něj proti přirozenosti. Tedy tato hluboká pokora je základem jeho velikosti. Kdo se mnoho ponižuje, bude povýšen. Na druhou stranu, nemohl by zůstat 58 let na kříži, kdyby se nebyl mnoho ponížil, kdyby se nebyl mnoho zřekl a nebyl poslušný až k smrti a to k smrti na kříži. Jeho pokora mu dala a dá velkou slávu v Církvi a ve světě.“

 

Servi della Sofferenza, Služebníci utrpení, institut, který jste založil, následují spiritualitu otce Pia. Jak toto následování chápete?

„On mi řekl, že Panna Maria chtěla, abych založil Institut Servi della Sofferenza, abychom se tak připojili k otci Piovi v jeho poslání ve světě, skrze modlitbu, pokání, oběť života. Je jasné, že Pán žádal, abychom byli po boku otce Pia skrze modlitbu. My obětujeme modlitby, utrpení, a on se pak postará o to, jak poslouží utrpení všech bratří, kteří jsou ve světě, v přítomnosti, v budoucnosti Církve a světa.

My dáváme otci Piovi náš život, radosti, utrpení, modlitbu, všechno to, co patří do našeho života, obětujeme jemu, aby se pak on postaral o to, jak zužitkuje naše malé oběti, a tak aby ve světě dál pokračovalo jeho poslání služby těm, kteří trpí na těle a na duchu. My se spojujeme s ním, tak jako on se spojuje s Ježíšem a Pannou Marií. My jsme spolu s ním, jak řekl papež Jan Pavel II., tichými Šimony těch, kteří jsou ve zkoušce života. Avšak tito tiší Šimoni, kterými jsme my, se spojují s velkým Ježíšovým Šimonem, kterým je otec Pio, protože s ním chceme mít pokorně účast na poslání, které od Pána dostal, na poslání mít účast na Kristově utrpení a mít také účast na poslání Církve.“

 

Co doporučujete těm, kteří dnes přicházejí k otci Piovi? Dnes je 20. září a je to 90 let, co otec Pio obdržel stigmata; za několik málo dní se bude slavit liturgická památka sv. Pia. Mnoho lidí, Služebníci utrpení, Modlitební skupiny přicházejí k otci Piovi. Pokud byste měl říct pár slov všem těmto lidem, co byste řekl, co mají dělat?

„Já, kdybych šel za svým tatínkem, spíše než abych ho o něco prosil, dal bych mu všechny své zisky a řekl bych mu: „Udělej s tím vším, co jsem získal, co chceš“. A můj otec by se bezpochyby postaral, aby mi nechybělo nic; já bych však dal všechno jemu. A tak znovu obnovuji nabídku svého života, „ty udělej, co chceš“, tak jako dobrý syn by dal svému tatínkovi všechny zisky ze své práce a svěřil by mu také využití těchto zisků. Stejně tak bych chtěl vyzvat všechny, kteří jsou duchovními dětmi otce Pia, aby spíše dávali, než žádali, a pokud musejí žádat, aby ho žádali o radost umět mu dávat stále více, umět dávat stále více Panně Marii, Ježíši, ku prospěchu Církve, Kristovy nevěsty.“

 

A co mohou dát?

„Život; především utrpení, modlitby, pokořování, pronásledování, ale i radosti, všechno to, co může být darem vlastního života. Obětovat ho otci Piovi, Panně Marii, Ježíši, aby z nás učinili to, co chce, jak to řekla Panna Maria: „ať se mi stane podle tvého slova“.

[1] Při mši svaté.
[2] V klášteře.