Duchovní obnova v San Giovanni Rotondo

„Je třeba znát Krista, abychom Ho milovali; a velmi Ho milovat, abychom Ho následovali.“

Právě toto motto nás provázelo duchovní obnovou v San Giovanni Rotondo, které jsme se zúčastnili na přelomu února a března. Ale pěkně po pořádku...

Směrem na jih jsme vyrazili ve čtvrtek večer. S Boží pomocí a díky šikovným šoférům a šoférkám jsme šťastně projeli nocí vstříc novému dni, který nám sliboval začátek celého programu. Cestou nás trošku potrápily studené nohy, ale mnohem důležitější bylo hořící srdce, toužící po setkání s Pánem, po možnosti pomodlit se u těla otce Pia a naslouchat slovům Padre. V pátek v podvečer jsme tedy šťastně dojeli do cíle. Následovalo přivítání, chvilka oddechu a pak mše svatá, jako zahájení obnovy.

A přišla sobota a s ní bohatý program pro naše duše. Den jsme zahájili ranními chválami, následovala přednáška Padre a setkání ve skupinkách – to naše bylo výjimečné tím, že za námi Padre přišel a vnesl světlo do různých našich nejasností. Odpoledne se většina z nás vydala nahoru do kláštera k tělu otce Pia, kde jsme se mohli v tichu modlit, rozjímat a předkládat otci Piovi vše, s čím jsme za ním přijeli. V pozdním odpoledni nás pak čekala adorace, další přednáška a mše svatá. Sobota nesmírně rychle uběhla a najednou tu byla neděle – závěr duchovní obnovy a den odjezdu.
Den jsme začali podobně jako ten předchozí – ranní chvály a krátká přednáška. Během dopoledne byl prostor pro svátost smíření, ať už u našich kněží nebo u Padre. Po závěrečné mši svaté, obědě a rozloučení jsme vyrazili zpátky domů – snad o něco moudřejší, Bohu bližší a vyzbrojení požehnáním do dalších dnů.

Bohatost myšlenek a moudrost rad, jimiž nás Padre ve svých přednáškách zahrnoval, se nedá vypsat. Z celé jeho bytosti vyzařuje to, o čem mluví, nejsou to tedy jen slova, ale skutečně žitá praxe. Při jeho přednáškách jsem vnímala, že mu nesmírně moc záleží na tom, abychom perfektně pochopili, co říká, a tak našli svou cestu. Nedalo se přehlédnout, že mu opravdu leží na srdci povolání každého z nás, ať už je jakékoliv. A jak jsem se už zmínila, řečeno bylo hodně a je to na tomto místně nezachytitelné, proto jen několik myšlenek:

• Je třeba změnit naši mentalitu (metanoia), tak dojde ke změně poznání a odvrátíme se od zla k dobru.
• Přejít od zla k dobru můžeme jen díky Kristu, který nám odpustí, a tak zahladí zlo. A když Pán něco dělá, dělá to dobře. :-)
• Nesmíme říkat „ano“ Kristu i Satanovi
• Je třeba očistit srdce k poznání, tedy k lásce. Čím čistší jsou smysly, tím lépe poznáváme a milujeme.
• Jestliže milujeme Krista, jsme pro Něj dobrým místem k přebývání.
• Je třeba opravdu chtít odmítnout zlo. Ne jít ke zpovědi, litovat sice, ale pak se vrátit k tomu, co jsme dělali.
• Poslušnost je praktikování Božího slova skrze víru. Poslušnost nám dává poznat Krista, poslušného až k smrti.
• Podstata poslušnosti je ve sklonění se před Boží vůlí (zřeknutí a sklonění).
• Kde poznat své povolání? V praktikovaném Božím slově a v poslušnosti Božímu slovu.
• Ježíš si volí to, co se líbí Otci, tedy volí-li si nás, i my se Otci líbíme.
• Modli se k Pánu, svěř se Jemu, on Ti dá sílu a světlo, abys dělal, co On chce.
• Kdo zaslechl povolání, nesmí ztrácet čas!

účastnice Jana