Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2009/6
„Povolání“ je volání, které se odehrává prostřednictvím slova, slova, které povolává. Totéž Slovo, které nazvalo hvězdy jménem, které učinilo slunce, hvězdy, které povolalo k bytí všechny rostliny, zvířata. To Slovo, které stvořilo člověka, totéž Slovo, zplozené Otcem, které „se stalo tělem“, vstoupilo do tvé mysli, kterou osvítilo, a přilákalo tvou vůli. Proto jsi přijal Boží Slovo, čili povolání. A Boží Slovo „se stalo tělem“, čili se „vtělilo“ do tebe.
Zrodilo se toto Slovo, toto povolání v Bohu? Jistěže. Je to Boží Slovo, zrodilo se v Nebeském Otci a bylo vyjeveno v Ježíši Kristu. A všichni, kteří přijímají toto Slovo, toto povolání, a chtějí je „vtělit“ – tj. učinit živým, působivým ve svém životě – jsou zrozeni z Boha.
A co toto Boží Slovo od nás chce? Povolání má tento směr cesty: Nebeský Otec, Syn, Panna Maria, nějaká osoba, která pomáhá pochopit povolání od Boha, a my. Takový je směr cesty. Odpověď na povolání musí být tedy směrována k Panně Marii, Ježíši a Nebeskému Otci. Je třeba odpovědět tomu, kdo volá.
A co chce Nebeský Otec, který povolává prostřednictvím svého Syna? Bůh nemůže učinit nic, co by to nemělo cíl. Nebeský otec nemůže mít jiný cíl, než univerzální spásu. A tak, jako chtěl, aby jeho Syn spasil svět, tak také chce, aby všichni, kdo spolupracují s jeho Synem, měli účast na spáse světa. Tak jak to dělal Syn, tak to mají dělat i ti, kteří se připojují k plánu univerzální spásy skrze jeho Syna.
A co udělal Ježíš? Co udělala Panna Maria, která se připojila k Ježíši? Byli poslušní Božímu Slovu, povolání, a prakticky uskutečňovali Boží vůli, když přijímali ta utrpení, ty kříže, které Pán posílá a které jsou součástí poslušnosti přinášející spásu. Pohleďme na Ježíše: byl poslušný Otci a nesl kříž, ale je také pravda, že Ježíš cítil obavu a žádal Otce: „Je-li to možné, odejmi ode mě tento kalich. Ale ne má, ale tvá vůle ať se stane“. Buďme pozorní při tomto zvláštním momentu. Je to chvíle, kterou máme všichni zakusit. Zakusil to Ježíš, zakusila to Panna Maria, zakusili to svatí, zakusíme to také my anebo jsme to již zakusili. Pozor! Lze rozlišit duše, které „vtělují“ Boží Slovo a duše, které bohužel odmítají povolání od Pána anebo je snad dříve přijali a pak Boží Slovo odvrhli, protože se jim povolání zdá příliš neúnosné. Všichni musí být tvrdě zkoušeni. Jsou takoví, kteří mají strach dál dávat svůj život Pánu pro spásu bratří, jsou ale i takoví, kteří i přes znalost svých křehkostí chtějí odvážně potvrdit svou vůli a své povolání.
Je to zvláštní chvíle, v níž lze vidět hněv satana, který štve proti nám, a zároveň neúnavné a neodvolatelné Boží Slovo, jeho neúnavnou vůli, kterou chce neustále dávat plody lásky. Tváří v tvář této situaci se dívejme především na Boží dar. Odpověď na Boží povolání je obtížná, vždyť ono povolání je velmi vysoké, každý dar spásy totiž pochází od Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného. Hleďme však také na ideál, k němuž jsme povoláni: můžeme se kvůli němu potit krví, třást se, mít strach – jako Ježíš v agónii. Možná, že vnímáme také tuto myšlenku: Ale jak je možné, že mě Bůh povolal, že mi svěřil tento dar, že se smím pro spásu bratří připojit k Panně Marii, k Ježíši? Já se cítím tak křehký, tolik slabý. Tento ideál je pro mě příliš velký. Pane, dobře jsi to promyslel, když jsi k tomuto velikému poslání povolal právě mě? Pán tě zajisté povolal a toto Slovo se v tobě musí „vtělit“, musí se stát tvým životem. Toto Slovo tě má zbožštit a máš se nechat Pánem proměnit. Já vím, stojí tě to, stojí to i nás, opustit všechno - dobra tohoto světa, potěšení těla, vlastní já. A ty, tváří v tvář tomuto velkému ideálu, přestože jsi poznal objektivitu a realitu povolání, jak na ně odpovídáš? Jak chceš odpovídat, jak bys chtěl odpovídat? Kolik obtíží potkáváš v těle a duchu?
Jestliže Pán dál povolává a plodí povolání, znamená to, že Boží lůno je plodné. Nebeský Otec není znaven plozením skrze svého Syna, který povolává, a skrze Pannu Marii, která přijímá zplozené děti. Jestliže Nebeský Otec plodí, je to potvrzení očekávání, které má Ježíš ve svém srdci o nás všech, protože chce v tomto poslání spásy pomoct skrze výkupné utrpení. A také Panna Maria si přeje pro svého Syna těšitele, kteří by mu v běhu dějin pomáhali aktualizovat toto veliké poslání spásy „Spasitele světa“.
Vzpomeňme na otce Pia, který jistě svou krví a pláčem svlažuje zahradu tolika srdcí, aby vzešly voňavé květiny, které by mohly být potěchou Boží zahrady. Je jasné, že ďábel vhazuje do zahrady plevel, a právě zde je onen problém: Dnes je ten okamžik, kdy máme zrevidovat své povolání. Ty jsi obdržel od Pána povolání. „Vtěluješ“ toto povolání? Stává se v tobě toto slovo povolání „tělem“ a zaobírá tvou mysl, mentalitu, srdce, náklonnosti, tělo, ducha? Jsi přesvědčen? Miluješ své povolání? „Vtěluješ“ je skrze skutky, abys byl opravdu podle Božího plánu? Tak udělej tuto revizi. Jsme přesvědčeni, že povolání vzešlo z lůna Otce, ale přejeme si, aby také odpověď těla – tj. našeho lidství – byla jistá. Víme, že: „Světlo přišlo na svět a temnota jej nepřijala“, „přišel na svět, ale svět jej odmítl“, „přišel mezi své a také jej nepřijali“, ale „těm, kdo ho přijali dal moc stát se Božími dětmi“, a tedy členy Boží rodiny. A další otázka: Opravdu „vtěluješ“ toto Boží slovo, toto povolání? Je něco, co ti způsobuje, že se potíš krví, co ti nahání strach a obtěžuje tě, jak to říká apoštol Lukáš v evangeliu: Ježíš v agónii coepit tedere (tj. mít nesnáz, strach, být sklíčený, potit se krví)? Možná, že všechny tyto skutečnosti pociťuješ v srdci. Nyní od tebe Pán očekává mimořádnou odpověď: „Ne má, ale tvá vůle ať se stane“. Ne „má vůle“: vůle diskutovat, odmítat, jít ke světu, skrývat náklonnosti srdce – ne taková! Ode dneška i vždycky „tvou (Jeho) vůli“ musíš konat, a to znamená vtělení Božího Slova, povolání, které jsi od Pána dostal. Toto povolání máš začít „vtělovat“. Jak? Přijímáním Boží vůle, poslušností, beze strachu, bez nechuti a diskutování. Ani Ježíš nediskutoval proti Otcově vůli, ale žádal Otce, jestli je možné, aby odejmul kalich. Možná, že se nacházíš v této situaci zkoušky, možná se týká tvé mentality: „Pro mě tyto věci nejsou správné, pro mě to není dobré, já tyto věci odmítám, já potřebuji náklonnost, já toto potřebuji…“ Měj se na pozoru, odstraň tuto nechuť, tento strach, tuto vůli posuzovat, chtít a zakoušet. Odstraň to a řekni Pánu jednou provždy: „Ne má, ale tvá vůle ať se stane“.
List Židům zmiňuje, že Ježíši byly předloženy všechny slastné radosti světa a on je odmítl a objal kříž. Tímto způsobem se stal poslušným služebníkem Hospodinovým pro spásu bratří. Musíme projít tímto tunelem a nebýt překvapeni. Nesmíš si dělat starosti, ani když máš slabosti a křehkosti, jako měl Petr, že zapřel Mistra. Neklesej na mysli, dodej si odvahy!
Řekněme Pánu s velkou pokorou: „Ne má, ale tvá vůle ať se stane“. Musíme „vtělit“ toto „tvé slovo“, toto „Slovo“, toto povolání, které je určitě v našem nitru, protože dosud jsme je možná stěží přijímali v mysli, ve vůli, v srdci, skutcích, v životě. Ale ode dneška chceme být, Pane, opravdu po tvém boku, po boku tvého Syna, Svaté Panny – Panny Marie, abychom realizovali a konkrétně „vtělovali“ své povolání, jímž máme být výkupným utrpením, které se uskutečňuje neustávající, pohotovou a velkodušnou poslušností, připojeni k Ježíši pro spásu bratří.