Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2010/6
Kněžství bylo ustanoveno Kristem při Poslední večeři, když řekl: „To čiňte na mou památku“. Kněz musí být Kristův, aby mohl pracovat s Kristem a tak pokračovat v poslání, které mu bylo svěřeno. Víc než cokoli jiného musí náležet Kristu, nejen ve svém poslání, ale také ve své božské identitě. Kristus, Světlo světa, nadále osvěcuje lidstvo prostřednictvím úřadu kněze, poslaného hlásat Boží slovo a vysluhovat svátosti ke spáse.
On rovněž ustanovil, aby apoštolové, biskupové a kněží byli zvláštním způsobem světlem světa a solí země. Chce, aby byli světlem světa, aby tak prostřednictvím jejich učení a svědectví jejich života všichni viděli a kontemplovali nadpřirozené skutečnosti k získání spásy.
Proto na Golgotě zapálil a rozzářil pro národy pravé světlo. Proto nechal potemnět přirozenému světlu slunce, zemětřesením rozptýlil sůl země bez chuti, a tím, že vstali mrtví, předznamenal své Vzkříšení.
Kříž se stal na nebi nového stvoření „velkou pochodní“, která osvěcuje všechny generace rodin národů, na Něm byla zřízena učitelská katedra spásy, kde Kristus, jediný Učitel národů, i nadále udílí lekce věčného života. Ze školní auly pod kalvárským nebem nemůže nikdo nikdy odstranit Ukřižovaného – pravého a jediného Mistra – který přijímá za své pravé učedníky jedině ty, kdo nesou vlastní kříž. Odčiněním hříchů světa zrodil Ukřižovaný skrze odpuštění množství pravých učedníků, kteří jsou připraveni nést svůj vlastní kříž. Od Ukřižovaného ke knězi, od Kříže k odpuštění, od večeřadla k oltáři, pokračuje tajemný běh maratonu množství lidí, k dosažení cíle spásy.
Kněz obnovuje na oltáři oběť Kříže, ve které je možné mít podíl skrze přijímání Chleba života k nasycení duší. Z Kříže vyvěrá řeka milosrdenství, z níž kněz čerpá vodu odpuštění ke znovuzrození kajícníků k novému životu Vzkříšeného. Ze dřeva Kříže je zbudován oltář i zpovědnice, z Krista se rodí oběť i kněz.
Kristus si přál kněze, aby byl spolu s ním u oltáře, zpřítomňoval oběť a udílel odpuštění. Kristus a kněz spolu stále pokračují, u oltáře i ve zpovědnici, ve zpřítomňování a rozdílení darů spásy. Kněz musí být jedno s Kristem, aby s Ním u oltáře i ve zpovědnici vykonával kněžskou službu. Taková je v Církvi a ve světě identita otce Pia i sv. Faráře z Arsu, kteří neuhasitelným světlem reprezentují autentickou podobu Kristova kněze.
Syn Boží přijal pro spásu lidskou přirozenost z Marie, vzal na sebe hříchy světa a odčinil je na Kříži, aby daroval nový život Vzkříšeného. Kněz, který je vybrán z lidu, je povolán ke zvláštnímu zbožštění v Kristu, aby spása pokračovala vykonáváním kněžského úřadu. Jako Ježíš, i kněz musí být pokorný, musí se vysvléknout z věcí světa a být poslušný až k smrti, a to k smrti na Kříži. Od Ježíše získal spásonosnou moc, od Ježíše si musí nechat obléknout oděv Spasitele.
Pokora, která je matkou a učitelkou každé ctnosti, se učí pod Křížem a kněz ji musí vyučovat zvláště od oltáře a ve zpovědnici, kde se tajemství Kříže zpřítomňují. Vzdání se věcí světa činí udílení nebeských dober věrohodnější. Svědectví života věrohodnost dosvědčuje a potvrzuje. Ježíš rozhodně odmítl slastné radosti světa a objal Kříž, aby získal spásu. Tak to má činit také ten, kdo má moc pokračovat ve spáse. Kněžská poslušnost vytváří společenství s Otcovou vůlí, připojuje ke Kristově poslušnosti až k smrti a to k smrti na Kříži, a spolupracuje s posvěcujícím působením Ducha Svatého v Církvi.
Kněz v mešní oběti – v bohoslužbě slova očišťuje svou mentalitu i mentalitu Božího lidu, – v eucharistické bohoslužbě, ve chvíli proměňování se spolu s věřícími připojuje k oběti Krista, aby se s Ním sjednotil ve svém přijímání a s Církví v udílení svatého přijímání věřícím. V knězi působí Otec, Syn i Duch Svatý. Zvláštním způsobem v knězi působí Kristus při vykonávání kněžské moci; a skrze kněze, působením Ducha Svatého, pokračuje Církev, založená Kristem, stále a všude v díle spásy. Kněz je univerzální a věčný jako Kristus, v něm už nemají pomíjivé věci světa místo.