Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2011/1
Advent připravil Vánoce. Ježíš přišel, stal se „tělem“, pastýři šli do Betléma. Kontemplovali jsme Narození z mnoha hledisek: anděl, který se zjevuje Marii, anděl v Josefovu snu, anděl jdoucí k pastýřům, dále znamení z nebe, hvězda pro mudrce… Kolik je to znamení!
Jaký je rozdíl mezi Ježíšovým narozením a ukřižováním a smrtí? Při narození jsou to andělé, kteří zvěstují tomu a onomu, že se má odebrat do Betléma, poklonit se novému židovskému Králi, zatímco na kříži je to Ježíš, kdo přitahuje. Na jednu stranu jsem myslel na Děťátko i na Ukřižovaného, na druhou stranu jsem pomýšlel na Dítě v jeslích a obětujícího se a zmrtvýchvstalého Ježíše v eucharistii, jíž živí všechny věřící.
Betlém, Kalvárie, jesle, chléb, eucharistie a andělé, kteří se tam ubírají. Maria říká andělovi „ano“, Josef pohotově poslechne a udělá, co mu anděl řekl, i tehdy, když mu anděl řekl, ať jde do Egypta. Jaká pohotovost! Jaká rozumnost Marie, Josefa, pastýřů, mudrců! Je to vskutku nádherné. Dá se říci, že země i nebe se zmobilizovalo, aby přišlo k Ježíši a klanělo se Božímu Synu, který se stal „tělem“.
Co je pravým důvodem, že se Ježíš stal „tělem“? Pravým důvodem je to, aby byl v nás, v našich srdcích. Protože pravé Ježíšovo narození, kdy sestoupil z nebe na zemi, je zde proto, aby vstoupil do lidských srdcí. Jeho příbytkem je lidské srdce. To je příbytkem Božího Syna na zemi. Chtěl se vtělit, obětovat a vstát z mrtvých. Přitahoval k Betlému, přitahoval z kříže.
Nyní jedna otázka: Je pro vás Ježíš přitažlivý? Jaká je přitažlivost, kterou vůči němu zakoušíte? Dítě, něžné Dítě, Ukřižovaný, eucharistie? Pastýři hned pospíchali do Betléma, sestupovali z hory a ubírali se tam, protože byli poslušní. Jakou přitažlivost k Ježíši máte? Ježíšova přitažlivost už není Betlém, ani Kalvárie, relativně ani eucharistie, nýbrž jeho přitažlivostí je Boží slovo, Boží vůle. A Ježíšova přitažlivost, která je konkretizována, se nazývá poslušnost.
Jak je pro tebe přitažlivá Boží vůle? Možná, že před Dítětem se rozněžníš a před Ukřižovaným se dojmeš, ale tou pravou přitažlivostí, která se konkretizuje v našem křesťanském životě, tou branou k budování našeho duchovního života, je přitažlivost k Boží vůli. Jakou hodnotu má pro tebe Boží vůle? Mudrci uviděli hvězdu, a přestože byli pohany, vydali se za ní, byli přitahováni znamením, které mělo podle jejich rukopisů zjevit příchod Osvoboditele.
Pokud jsi nedošel k tomuto bodu – být přitahován Boží vůlí – jistě je přitažlivost Betléma, Kalvárie, eucharistie, oltáře velmi, velmi slabá. Když zaslechl otec Pio hovor o eucharistii, srdce se mu rozhořívalo láskou. Před Dítětem Ježíšem zněžněl, roztál, zůstal by tam celou věčnost, aby adoroval Dítě Ježíše. Nemluvě o adoraci kříže, jehož se stal živým otiskem, jak říkal Pavel VI. On byl zosobněnou poslušností. Byl jsem přítomen, když řekl: „Nepamatuji si, že bych někdy zarmoutil Pána, ať už ve věcech závažných, či ve věcech lehkých“. Otec Pio žádal o obrácení jednoho zatvrzelého hříšníka a Ježíš mu odpověděl: „Jak bych mohl něco odmítnout tomu, kdo mi nic neodmítl?“.
Tedy, všechny tyto Vánoční svátky jsou krásné, ale pokud nedojdeš k tomu, že budeš přitahován Boží vůlí, pak jsi neoslavil nic! Všechno je pak jen pohanskou zvyklostí.
Ale proč poslušnost? Protože poslušnost je realizací narození, jak On řekl: „Těm, kdo naslouchají Božímu slovu, byla dána moc stát se Božími dětmi“. Stát se Božím dítětem znamená narodit se pro božský život a božským životem je Kristus. My se rodíme pro božský život, ale je to Kristus – svým životem – kdo v nás působí zrození skrze poslušnost. Pokud jsi o těchto Vánocích nedostal dar, ať už proto, že ses nemodlil, nebo proto, že jsi byl roztržitý, nebo jsi musel zařizovat mnoho věcí; pokud jsi z jakéhokoli důvodu nezrealizoval Ježíšovo narození prostřednictvím Boží vůle, čili větší ochotou k poslušnosti, neslavil jsi Vánoce.
Dříve, než se Ježíš vtělil v Mariině lůně, řekl svému Otci: „Hle, Otče, jdu konat tvou vůli“. Itinerářem Ježíšovy historie i té naší je cesta poslušnosti. Ježíš řekl Otci, Maria andělovi: „Hle, ať se mi stane podle tvého slova“. A Josef tak učinil skutky. Neznáme jeho odpověď, ale známe skutky. Vzal si k sobě Marii, šel do Egypta, vrátil se z Egypta. Skutky: muž, který dal přednost skutkům v tichosti, jež je jako šperkovnice skutků velikánů v dějinách, kteří v tichosti ukládají ty nejúžasnější skutky světových dějin; jako hvězdy na nebi, které v tichosti oslavují Pána.
Vstoupil jsi do tohoto kritéria svatých Vánoc? Jestliže nejsi hluboko zakořeněn v této realitě narození, čili v lásce k Boží vůli – a lásce mnohdy heroické v konání poslušnosti – potom podvádíš Ježíše, Pannu Marii, svatého Josefa, nemáš žádné Vánoce. Dost! Ať je Ježíšovo narození v tobě jednou provždy zakořeněno poslušností. Miluj Boží vůli! On se stal „tělem“, vstoupil do Boží vůle. A do Boží vůle se vstupuje jedině poslušností.