Církev od nás očekává hlásání evangelia o utrpení

Autor: Zuzana Kubíková <zkk(at)centrum.cz>, Téma: Aktuality, Vydáno dne: 04. 05. 2012

Autor: Mons. Pierino Galeone; Padre představuje Institut Servi della Sofferenza novému arcibiskpu z Taranta, Mons. Filipu Santorovi (Arcibiskupský palác, 1. března 2012); redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2012/3-4

Nejdůstojnější excelence,

shromáždili jsme se zde my všichni, Služebníci utrpení, abychom dosvědčili radost z Vašeho příchodu mezi nás. Vaše zářivé učení a Vaše pastorační zkušenost ubezpečují stádo Vám Kristem a církví svěřené, že získalo moudrého učitele, horlivého pastýře a laskavého otce. Tak jako kněží a zasvěcené osoby nacházejí zalíbení u Krista a církve, jistě naleznou lásku a oblibu ve Vašem otcovském srdci.

Institut Servi della Sofferenza, který jsem založil z inspirace otce Pia z Pietrelčiny, mého otce a učitele, přijal po dlouhých letech zkušenosti společenství a života v církevním prostředí kanonickou formu smíšeného sekulárního institutu. Tento institut zahrnuje muže a ženy, kněze a laiky vytvářející hluboké duchovní společenství a spojené jedním specifickým charismatem. Jeho zrod se uskutečnil v roce 1957, kdy byly zasvěceny první sestry. Počáteční cesta byla prostoupena mnoha překážkami a vyžadovala velkou víru a hlubokou pokoru. 



Mons. Benigno Papa, arcibiskup tarantský, dne 25. prosince 1993, po získání Nihil obstat od Svatého stolce, uznal existenci Služebníků utrpení za charismaticky originální a pastoračně prospěšnou a oficiálně je založil jako sekulární institut diecézního práva.

Členové žijí ve stabilním životním stavu a vyznávají evangelijní rady ve světě: čistotu, která je svobodně volena pro Boží království; chudobu, jež touží napodobovat Krista, který ač bohatý, stal se pro nás chudým; a poslušnost v duchu víry a lásky ke Kristu poslušnému až k smrti.

Služebníci utrpení pracují v sobě vlastním prostředí a jsou zapojeni v různých sociálních sektorech, aby pronikali svět evangelijním duchem – jasným svědectvím křesťanského a profesního života. Vyvíjejí také velkorysou apoštolskou aktivitu, prodchnutou podstatou charismatu. Kněžští členové náleží k diecéznímu kněžstvu a jsou podřízeni autoritě biskupa; mezi spolubratry jsou kvasem společenství a apoštolské horlivosti.

 

Charisma Služebníků utrpení

Utrpení provází člověka již od nepaměti v každé zeměpisné délce i šířce. V jistém smyslu s ním koexistuje ve světě. Slovem utrpení nemáme na mysli pouze fyzické utrpení, nemoc, utrpení těla. Oblast lidského utrpení je mnohem rozsáhlejší. Člověk trpí rozličnými způsoby, ne vždy pozorovanými lékařskou vědou. Utrpení je cosi obsáhlejšího, komplexnějšího a hlouběji zakořeněného v samém lidství.

Kristus však dal utrpení smysl. V jeho kříži bylo vykoupeno každé lidské utrpení. Aby nám Ježíš navrátil život, trpěl a umřel na kříži. Také my jsme povoláni k tomu, abychom posvěcovali utrpení, obětovali své životy ke službě utrpení bratří a přijali za svůj postoj Krista, který objal utrpení, a připojili se k němu ve službě vykoupení bratří. A tím prvním utrpením, které je třeba zcela a radostně přijmout, je každodenní Boží vůle.

Církev od nás očekává evangelizaci a svědectví utrpení, přijatého a rozpoznaného jako dar, sloužící k velikému dobru. Je to mocné znamení, které musí nevyhnutelně vycházet z radikality evangelijních rad, které jsou prožívány za plného přilnutí k Boží vůli a v heroické lásce. Takové je povolání Služebníků utrpení. Tímto způsobem si přejí pokračovat v poslání otce Pia, jak to řekl Jan Pavel II. Služebníkům utrpení při zvláštní audienci 2. prosince 2004:

Drazí, když se díváme na mrak fyzické a duchovní bolesti, který zahaluje lidstvo, jak potřebné je svědectví, které vy dáváte! Jako „Služebníci utrpení“ buďte tichými ‚Šimony‘, kteří pomáhají těm, kdo jsou ve zkouškách, a ujišťují je, že Bůh nezapomíná na žádnou slzu, ale naopak je všechny sbírá a zapisuje je do své knihy (srov. Žalm 56, 9). Jděte ve šlépějích otce Pia, jehož učení je stále velmi aktuální; jím se stále inspirujte. Buďte jako on apoštoly modlitby a utrpení! Modlitba osvěcuje srdce a připravuje ho k přijetí utrpení; utrpení přijaté s pokorným odevzdáním se Bohu otevírá duši k pochopení bolesti druhých.“

Utrpení má tedy dvojí vztah: ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému. Je především způsobem, kterým se lze připojit ke Kristovu utrpení a odčiňovat hříchy, vlastní i světa, a následně se sjednotit s modlitbou za odpuštění, snažně vyřčenou na kříži, aby se mohl realizovat nový život ve vzkříšeném Kristu.