Servi della Sofferenza
Přihlášení
Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!
 
Vyhledávání
 
Společenství mladých sv. otce Pia z Pietrelčiny v Brně

Obraťte se a věřte evangeliu

Autor:  Mons. Pierino Galeone, Padre; Slovo Padre z časopisu Servi della Sofferenza

 

Ježíš přišel, poslán Otcem, aby hlásal radostnou zvěst evangelia; je však nutné, aby hlásání předcházelo obrácení: „Obraťte se a věřte evangeliu. Boží království je blízko“ (Mk 1, 15).

Ty, kteří měli hlásat Boží slovo, povolal Pán, protože obrácení není možné bez víry v evangelium.

Obrácení, evangelium a následování Ježíše jsou tři velmi důležité věci; ale i následování Ježíše zahrnuje dvě podstatná slovesa: opustit všechno a jít za Ježíšem.

Šimon Petr a Ondřej opustili loď a sítě, a Jakub s Janem opustili loď, sítě i svého otce Zebedea s jeho pomocníky.

Při Ježíšově křtu sestoupil Duch Svatý v podobě holubice; je zde přítomný nebeský Otec, Duch Svatý a Ježíš spolu s Janem; ustanovují nové království založené na naslouchání Božímu slovu, jež musí být hlásáno. „Toho poslouchejte“ (srov. Mt 17, 5), řekl Otec. Poslouchejte koho? Mluvil o Ježíši. A všechno to, co Ježíš učil a konal, je evangelium, je radostná zvěst.

A Janovi učedníci se stávají učedníky Ježíšovými, aby byla zřejmá návaznost nejen v učednictví, nýbrž i v učení.

Jan učil křtu pokání, to však byla dispozice pro obrácení, pro víru v evangelium, a tedy víru v Mesiáše. Sám Ježíš říká: „Obraťte se a věřte evangeliu, protože Boží království je blízko“ (Mk 1, 15).

Dvě podstatná slovesa pro hlásání, pro vydávávaní svědectví o evangeliu, abychom se mohli obrátit, jsou: opustit a následovat Ježíše.

Evangelijní scéna mezi Ježíšem, Šimonem a Ondřejem je velmi hezká. „Učiním z vás rybáře lidí“ (Mk 1, 17). Moře je jako lidstvo, a jako se v moři loví ryby, tak se v tomto moři lidstva loví lidi. Rybáři lidí jsou právě hlasatelé evangelia, kteří přivádějí k obrácení, k víře v evangelium, k víře v Krista a v toho, kdo ho poslal.

Avšak k tomu všemu je třeba napodobovat Ježíše: on opustil Otce, nebe, přišel na zem, vtělil se, aby nás mohl spasit. A následoval svého Otce, protože řekl: „Následuje mě ten, kdo je mým služebníkem. A je mým služebníkem a následuje mě ten, kdo praktikuje mé slovo“ (srov. J 12, 26), to znamená ten, kdo zachovává, co Ježíš řekl a učil.

Ježíš, Hospodinův služebník, následoval nebeského Otce, když konal, co přikázal. Nejen to, nejen že konal vždy to, co mu jeho Otec přikázal, nýbrž konal všechno, co se líbilo jeho Otci. A chtěl, aby i ti, kdo budou v tomto jeho poslání pokračovat, jednali jako on. Jako on je poslán Otcem, tito pokračovatelé od něho měli přijmout poslání jít do celého světa, jak řekne před svým nanebevstoupením: „Jděte, hlásejte, křtěte a veďte“ (srov. Mt 28, 19).

Avšak ten, kdo má svět obrátit, nesmí být ze světa. A aby nebyl ze světa, je třeba opustit všechno: majetek, potěšení, a také realizaci ve světě; je nutné opustit a je nutné si zvolit realizaci svého povolání v následování Ježíše, konáním jeho slova, aby se uskutečnil plán nebeského Otce, Ježíšovo poslání a dílo Ducha Svatého a Církve.

Nemůžeme zapomenout, že jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě. Bůh je láska, dal nám na své lásce účast; pokud chceme svoji identitu uchovávat stále živou, musíme vždycky milovat, buď konáním Boží vůle v poslušnosti nebo prokazováním lásky k bližnímu, nebo konáním úkonů lásky k Pánu.

Kde je láska, neztrácí se nikdy čas. A kde jsou tyto úkony lásky k Pánu, jakýkoli stav – ať racionální, či duchovní, nebo emoční, nebo smyslový – úplně zmizí. Protože vstoupíme-li těmito úkony lásky v Toho, kdo nám lásku dal, tedy v Boha, vítězíme láskou nad všemi situacemi, ke kterým nás může ponoukat naše já nebo svět nebo Zlý duch.

To je ten neustálý boj, který se neustále skrývá, ať je člověk sám ve svém pokoji, nebo když je v práci, nebo se modlí. Je třeba dělat více úkonů lásky, protože tak se vstoupí do hlubiny identity – být k Božímu obrazu a podobě.

My jsme láska, musíme kráčet v lásce, protože láska je duchovním královstvím; musíme se obrátit láskou – opustit vše a následovat Ježíše, protože: „Miluješ-li mne, zachováváš mé slovo“ (J 14, 23). Tedy následování Ježíše není nic jiného než láska; Ježíšova láska není nic jiného než praktikování toho, co učil a konal.

V Písmu bylo moře obrazem zla, protože je klamné: „Zanechte loďku a sítě – tedy i svět symbolizovaný mořem – následujte mě“ (srov. Mk 1, 18-20). Opustit moře znamená zanechat zlo tohoto světa, žádostivosti, majetek, potěšení, arogantnost vlastního já. To je nutné k následování Ježíše. Chybí-li toto, není následování Ježíše a o to méně hlásání evangelia pro Boží království.

Odkud začít? Od vlastního já. Nejsme schopni? V tom případě je třeba se modlit a vyhýbat příležitostem. Skrze lásku to jde. A láska nám může umožnit zvítězit nad světem skrze zachovávání Božího slova.

Odvahu, dokážeme to!


Informační e-mailVytisknout článek

Pořad rádia Lumen
 
Myšlenka dne
Největšími plody ducha víry jsou pokoj a neměnná nálada.
(21.10.2017)

"I frutti più grandi dello spirito di fede sono la pace e l’umore uniforme."
 
Dnešní liturgie
 
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS redakčního systému | Programování a design Petroff (c) 2008