Mám vás moc rád!

Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2010/2; homilie v den narozenin

To, na čem záleží, je nový duch. Je to ona přítomnost Krista, který dává světlo mysli, sílu vůli, obohacuje náklonnosti, zintenzivňuje společenství s Bohem a se všemi, které Bůh svěřuje do péče. Musím vám říci s velkou pokorou, že cítím ve svém srdci každým dnem větší jas mysli, díky čemuž kontempluji pravdu s větší radostí, ať už se jedná o pravdu přirozenou či nadpřirozenou, mou či bližního. Díky tomuto zářivému a jasnému vidění lidí, věcí a událostí, dostávám větší jistotu, když hovořím, radím, pomáhám, modlím se, když spolutrpím. A co mám říci o své svobodě, která volí neustále a nadále ty, které mi Pán svěřil, a kterými jste vy, ale také jiní, kteří pocházejí z daleka? Ti mi patří navždy z jiných důvodů, tak jako vy jsou mi dětmi, pro něž je má mysl jasná, má vůle neustále ochotná být ve společenství se všemi, takže nikdo nemůže být vyňat z mého srdce, z mé lásky, z mých modliteb, z mých utrpení a zvláště z mé pastýřské lásky, abych byl blízko všem: malým, velkým, mládeži, seniorům, trpícím.

Vím dobře, proč jste dnes večer přišli. Přišli jste do kostela, abyste se mnou vytvořili společenství, a já vám děkuji za vaši synovskou citlivost, že jste přišli, abyste se účastnili spolu se mnou Nejsvětější Oběti nebeskému Otci se společným úmyslem získat od Pána, na přímluvu Panny Marie a otce Pia, všechny ty milosti, které si každý z přítomných přeje, počínaje mládeží, děvčaty, chlapci a dospělými konče. Kdo z nás nepotřebuje od Pána něco dostat? Kdo neočekává od Pána vyslyšení nějaké záležitosti? Proto spolu kráčíme s nadějí. Já kráčím vstříc nebi, vstříc Pánu, který je především Otec, ale také Soudce, který bude muset soudit. Přestože kráčím k výšinám, hledím stále dolů, dívám se a doufám, že se budu moci i nadále dívat na tento lid, který mi dal Pán darem, abych s vámi prožíval okamžiky radosti, bolesti, chápavosti i nedorozumění. A jsem na vás opravdu hrdý, přestože se mi asi mnohokrát nepodařilo vstoupit do šperkovnice vašeho srdce, abych přinesl pokoj, radost, naději, vyrovnanost, ať už se to týká zdraví, Božího života ke spáse a společnému setkání v nebi ve společenství svatých, nebo setkání s chudými, nemocnými, těmi, kdo jsou daleko.

Možná, že mnozí lidé, kteří sem do kostela přicházejí, mi naslouchají méně často, protože musím být během tohoto chladného období opatrný. Ubezpečuji vás však, že přestože mě nevídáte často, já vás vídám pořád v lásce před Pánem, před Ježíšem, před Pannou Marií a otcem Piem a nikdy se nepřestanu za vás modlit, aby Pán vyslyšel to, co vaše srdce očekává a po čem touží.

Za malou chvíli požehnáme na konci mše tento triptych: Ježíše, Pannu Marii a otce Pia. Podívejte, je vskutku úžasný. Na okamžik mě zamrazilo, když jsem viděl, jak je dobře seskupený.

Musím vám říct, že dnes večer cítím v srdci velkou radost. Otec Pio říkával: „Po Kalvárii bude následovat Tábor.“ Nyní vidíme Kalvárii, ale chtěl bych, aby Panna Maria dala ve své dobrotivosti zazářit v tomto kostele světlu svého Syna, jak tomu bylo na hoře Tábor, kdy nebeský Otec řekl: „To je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení.“ Chtěl bych, aby nebeský Otec řekl z nebe každému z nás: „Toto jsou moje dítky, jsou mému srdci tak drahé, tak vyvolené mým srdcem, že mám zalíbení v každém z nich“, včetně nás kněží.

To je mé přání. Řekl jsem vám, co cítím ve svém srdci, velmi prosté a jednoduché myšlenky. Chtěl bych však, aby nabyly zvláštní rychlosti: není nic rychlejšího, než láska. A chtěl bych, aby láska, kterou mám v srdci, zasáhla každého z vás a sdělila vašim srdcím: „Mám vás moc rád!“