Vánoce

Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2009/12

Ježíšovo vtělení zamýšlel a chtěl nebeský Otec. Otec rozhodl, že pošle svého Syna na zem a že na sebe vezme lidství. Boží Syn poslechl Otce a působením Ducha Svatého přijal lidství z Mariina lůna. Podřídil se všem požadavkům lidské přirozenosti a lidí, vyjma hříchu. Jako konsekrační formulací, zpřítomnilo Mariino „fiat“ Božího Syna, který se vtělil do jejího lůna. Světlo vstoupilo do temnoty, den bez západu vstoupil do noci, žár Boží lásky vstoupil do chladu, Boží Slovo se odmlčelo.

Vstupem do betlémské chýše se Boží Syn vzdálil od Otce, sestoupil z nebe, aby byl po boku dvou bytostí: Marie a Josefa. Opouští trůn, aby byl ve žlabu – ten, který stvořil nebe a zemi, ten, kolem něhož je velké množství andělů, je tam, ve chlévě mezi volem a oslíkem (podle lidové zbožnosti). Kristus je světlo, které se pro nás stalo v jeskyni narození temnotou. On je dovršením a zdokonalením příslibu zjeveného Duchem prorokům. Vánoce vskutku připomínají počátky naší spásy. Gabriel říká Marii: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, což znamená „Bůh zachraňuje“ (srov Lk 1, 31). Anděl říká ve snu Josefovi:  „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Mt 1, 20n). Jiný anděl se zjevuje pastýřům: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“ (Lk 2,10n). A stařec Simeon vzal Dítě Ježíše do náruče a velebil Boha:  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení“ (Lk 2, 29n). Maria, prostřednice svatosti, zprostředkuje předem spásu Janovi, když jej posvětí ještě v lůně jeho matky Alžběty: „Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle“ (Lk 1, 44).

Vánoce jsou tedy velikou radostí. Ale ty, kde hledáš o Vánocích radost? Ve světě, nebo v Kristu? Nemysli jen na slavnost Vánoc, na jesličky, na nové oblečení. Jdi vstříc Dítěti Ježíši – s čistým srdcem, s novou a rozhodnou vůlí. Nech ve svém srdci vytrysknout naději, uvolni popruhy, které tě připoutávaly ke křehkosti a slabosti! Buď zase znovu svobodný! Dovol, aby tě objal Boží Syn, Panna Maria, svatý Josef. Následuj hvězdu, která přišla z nebe – Krista. Jedině on tě může vést po správné cestě, aby ses mohl setkat s nebeským Otcem.

Ať jsou Vánoce prožívány pro to, co konkrétně jsou: očekávání Krista, světla světa. Očekávání znamená vigilii, bdění; trpělivé a činné očekávání, aby nás světlo, které se má zjevit, nepřekvapilo nepřipravené; abychom následovali příkladu moudrých družiček (panen) z evangelia a naše lampy aby byly plné víry a dobrých skutků, aby zlý duch nevyužil naší nehybnosti ve tmách. Kristus je světlo, v jehož záři vidíme světlo. Tak jako přirozené světlo zviditelňuje přirozené skutečnosti, to jeho odhaluje ony nadpřirozené. Světlo vítězí nad temnotou, a aby bylo možné světlo přijmout, aby v nás trvale přebývalo a bylo „světlem pro naše kroky“, není jiného prostředku než poslušnost víře a svátostem. Vydáváš se na cestu, abys došel do betlémské chýše? Co řekneš Dítěti Ježíši? Že se chceš polepšit? Že chceš opravdu být dítětem Božím? Že chceš být pravým křesťanem, Že chceš opustit zlo a konat dobro? Že chceš udělat radikální konverzi?

Jak je krásná tato noc! Otec Pio říkával: „Ta nejkrásnější noc na celém světě – minulosti, přítomnosti i budoucnosti – je vánoční noc“. Jak je nádherná tato noc, jaká něha, jaká mírumilovnost, jaká radost, jaký pokoj ducha! To něžné Dítě, prosté, pokorné, krásné, které napřahuje ručky, aby tě objalo kolem krku… je možné, že ho ještě odmítáš? Jak jsou krásné Vánoce! Ale učiň je krásnými ty! Učiň to tak, aby ve tvém nitru plála pravá radost, pravá útěcha, kterou je Dítě Ježíš – ten, který se stal „malým“, aby se vešel do těch „malých“ míst, které jsi mu ponechal ve svém srdci. Otec Pio říkával: „Něžnost Dítěte Ježíše mi roztavuje srdce, pálí mě a spaluje na popel. Přál bych si v té jeskyni u nohou Dítěte Ježíše zůstat roztaven na celou věčnost“.

Kolik udělal Boží Syn, aby se vtělil. Ve svém lidství Ježíš pojal mimo svou lásku k nám také lásku Otce ke všem lidem i lásku Marie, Matky Boží a matky naší. Díky, Ježíši!