Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakčný úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2014/3
To, co patří Bohu, je svaté. Slovo „zasvěcený“ pak znamená, že všechno co mám a co jsem, nabízím Pánu jako dar. Tohle uskutečnil v plné míře Ježíš. On je zasvěcený v pravém smyslu slova, protože řekl „duch Pána je nade mnou, pomazal mne a poslal…“ (Lk 4, 18). Zasvěcený je ten, kdo přijal zvláštní úkol od Ducha Svatého a je ním pověřen.
Tedy zasvěcený patří Bohu. A co ty? Skutečně patříš Bohu, nebo ještě patříš sám sobě, svému „já“? Nebo patříš světu? Možná patříš tomu, co ti vnuká satan? Jsi skutečně zasvěcený? Žije v tobě Duch Boží, Duch Svatý? Je ve tvém nitru Duch Pána? Smýšlíš jako Pán? Volíš a rozhoduješ se jako Pán? Miluješ jako On? Konáš jako On? Mluvíš, díváš se, chováš se k Bohu, k sobě samému a k ostatním tvorům tak, jak to přináleží zasvěcenému, který opustil všechno co není Bůh, nebo alespoň užívá všechno, co Bůh stvořil, podle Boží vůle a tak zůstává v každém okamžiku v mezích svého zasvěcení?
Užívat dobra která Bůh stvořil podle Boha, znamená toto: když ses zasvětil Bohu, pak všechno to, co užíváš podle Boha se v tobě posvětí a stane se darem pro Boha, patří to pak Bohu, je to zasvěcené.
Pomazání Duchem Svatým je specifickým darem: my jme zasvěceni Pánu skrze křest a ještě více skrze svátost biřmování. Tohle duchovní spojení se uskutečňuje ve chvíli, když se před Pánem zříkáš svých voleb, když odstraníš všechno, co by mohlo patřit ke zlu, ke světu a dáváš Pánu vše co jsi a co máš.
Spojení s Duchem Svatým ti dá plnost, podle povolání ke tvé službě - knězské, královské a prorocké, abys mluvil podle Krista a podle nauky, kterou ti odevzdal.
Kněz musí dávat oběť: jako prorok musí mluvit, jako člen královského lidu a jako královský zasvěcený musí co nejlépe spravovat dary Ducha, aby mohl být, konat a poukazovat svou identitou na identitu Pána, tj. zasvěceného. A ještě jedno hluboké zamyšlení: zasvěcený, tajemně pomazaný Duchem Svatým, je obzvláštním způsobem pověřen, poslán.
Je potřeba začít mít velkou vnitřní zralost, abychom mohli být a konat jako zasvěcení a abychom mohli svědčit o tom, že náležíme Bohu. Abychom mohli tímto svědectvím poukazovat nejenom na autenticitu a pravdivost nebeského království, ale i na jeho velkou moc a přitažlivost povolání.
Nachází se celé tohle tajemství v nás - kněžích, v zasvěcených duších? Žije v nás tohle tajemství radikálního odevzdání se a patření Pánu, oddělení se od satana, od světa, od vlastního „já“? Jsme skutečně v duchu a v těle vždy s Pánem? Při užívání věcí světa jsme vždycky pozorní užívat všechno dle Boží vůle? Jsme vždy zaujati Pánem? Stáváme se stále více podobní Pánu, takovým způsobem, jakým v nás přebývá?
Základní ctnosti zasvěcení jsou poslušnost a láska. Láska ve své podstatě je vyjádřením pověření od Ducha Svatého; poslušnost je sílou zasvěcení, protože díky poslušnosti v tobě přebývá Bůh a ty v Bohu a láska je vyjádřením úkolu, který má zasvěcená osoba ve světě.
Jsou v tobě všechny tyhle skutečnosti? Snažíš se je přijmout?
Důvěra v Boha a radikální, totální patření Bohu jsou základem našeho zasvěcení. Jednou jsme byli představeni Bohu. Stanuli jsme před ním. V té chvíli jistě sestoupil Duch Svatý s hojností svých darů, aby rozhojnil bohatství svého Ducha skrze tajemné pomazání, které učinil v našem nitru, takže nás učinil skutečnými kněžími, pokračujícími v oběti našeho každodenního života Pánu. To o čem přemýšlíme, pro co se rozhodujeme, co cítíme, co děláme, všechno se stává obětí, kterou nabízíme Pánu.
Ve svém zasvěcení, když mluvíš, jsi skutečně mimořádným členem prorockého lidu, kterým je církev? Mluvíš o tom, co je správné, co je svaté, co je dobré? Odmítáš vždy slova, která nejsou v souladu s tvojí identitou zasvěceného Pánu, kdekoliv se nacházíš – v komunitě, nebo v rodině, nebo na pracovišti?
„Poslán“: Kam jsi byl poslán? Na místo svého pracoviště, do farnosti, do diecéze, ale také do rodiny. To je podstatou vykonávání a realizace tvého povolání.
Když jdeš do své rodiny, o čem svědčíš? Když jdeš na místo svého pracoviště, o čem svědčíš? Když jdeš do farnosti, o čem svědčíš? Skutečně svědčíš o bohatství tvého srdce? Jsi skutečný zasvěcený? Máš skutečně toto vnitřní bohatství? Jsi dárcem svého života pro Pána? Jsi tím, kto mluví vždy přátelsky - v komunitě nebo s jinými lidmi kdekoliv se nacházíš?
Jsi si vždy vědom této nadpřirozené možnosti – říkat vždy slova správná, moudrá, pokorná, s mírností srdce, v lásce Ducha Svatého?
Jak se díváš? Jak mluvíš? Jak se rozhoduješ? Jak jíš? Jak spíš? Jak se oblékáš?
Mluví celé tvé bytí prorocky? Jsi vždy v souladu s tvým darováním se Pánu? Celá tvá osobnost mluví vždy o Pánu? Tvá osobnost je skutečně a nepřetržitě obrazem a správcem přítomnosti Božího království, v transparentnosti tvého chování, slov a přátelskosti?
Jak žiješ? Nabídl ses Bohu: Zasvěcení jsou jako prvorození, kteří jsou odevzdáni Pánu. Vejití do tohoto požehnaného potomstva a nabídnutí se Pánu, je jako výchozí i cílový bod, protože ty ses nabídl Bohu, patříš Bohu. Pak s poslušností tam kde žiješ a jednáš, představuješ a přibližuješ bližnímu Boha, který je v tobě přítomnen a který v tobě přebývá.
Starý Simeon byl šťastný: „Nyní propustíš Pane svého služebníka v pokoji, podle svého slova, neboť mé oči uviděly tvou spásu…“ (Lk 2,29). Jak krásné! Byl tak oslněn přítomností tohoto dítěte. Uviděl, že On je skutečně světlem světa, „ světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého lidu“ (Lk 2, 32). Ty skutečně osvěcuješ svojí osobou, svojí moudrostí, svým poznáním, svou pokorou, svou mírností? Celá tvá osobnost mluví o Bohu, jak to dělal svatý Dominik, který mluvil buď o Bohu, nebo mluvil s Bohem? Je tvá osobnost poselstvím přítomnosti Boží? Dáváš toto poselství svou poslušností, pokorou, mírností srdce, svojí láskou?
Toto není nemožné. Začni dělat malé věci, které tě budou identifikovat před Bohem, před bližním, před cíkrví. Začni v malých věcech, pamatujíc na to, že jsi zasvěcen, že Pán je v tobě, že Bůh v tobě přebývá, když jsi mu poslušný. Ježíš v tobě přebývá, když jsi v milosti Boží. Ale k čemu slouží toto Boží přebývání v tobě, jestli nedovolíš Ježíši v tobě konat a jestli nekonáš spolu s Ním, abys s oslňující transparentností svědčil o svém bytí, které patří Bohu?
Majíc víru můžeme dosáhnout toho, co Bůh od našeho zasvěcení očekává.
Překlad: Jana Hašková