Dobrý skutek

 Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2011/8

Dobrý skutek znamená soulad s Božím slovem. Dobrota pochází právě z Božího slova, do souladu s nímž směřuje naše vůle. Vše, co není v souladu s Božím slovem, nezískává kvalitu dobra, není dobré. Ačkoli skutek může být materiálně v souladu s rozumem, když však chybí minimum úmyslu být v souladu s Božím slovem, není dobrý.

 Chtěl bych zdůraznit toto slovo: úmysl; protože před vykonáním skutku je zde úmysl a před úmyslem dojde samozřejmě k poznání. Nejprve člověk věc poznává, pak ji chce a pak koná. Co je to úmysl? Je to prakticky volba tvé svobody, ke které již došlo ve tvém nitru. A protože je to již volba tvé svobody, která je schopností lásky – protože milovat znamená volit dobro – dává ti již zakoušet důsledek lásky tvé osoby. Jestliže úmysl tíhne k dobru, začne dávat do pohybu lásku. Máme úmysl v mysli a úmysl ve vůli, protože vůle je schopností lásky, je to svoboda vůle, která volí dobro. Když se toto děje, pak je tvá volba dobra láskou.

Je tvůj úmysl vnitřně čistý? Volíš vždy dobro, nebo volíš nepřipraveně to, k čemu tě vede tvůj rozum, tvůj instinkt, nebo hůře tvé smysly? Dej do pořádku úmysly! A je třeba prosit Pána o pomoc, abychom mohli očistit úmysly a konat dobré skutky.

Aby byly úmysly disponovány pro volbu dobra, je nezbytné, abys měl vždycky na zřeteli dobro, které máš vykonat, protože když neznáš dobro, které máš vykonat, jak může být úmysl tvé vůle stabilní ve volbě dobra? Dobro pro tebe, dobro v poslušnosti, dobro v lásce, dobro na pracovišti, dobro kdekoli, ve farnosti, v diecézi.

Jestliže nemáš díky rozjímání stále upřenou pozornost vůči Božímu slovu, je nemožné mít stálost v úmyslu, vůle ve volbě dobra, a proto je tvoje láska pořád nevalná, je stále v nebezpečí, protože jednou volí Boží vůli, a podruhé nevolí Boží vůli. Tvá pozornost není ustavičně obrácena k Božímu slovu, ale mnohdy se obrací k tomu, jak uvažuje vlastní rozum, co napovídá okolí a, Bůh chraň, i k tomu, co radí svět, satan, vášně.

Takže pozor na Boží slovo, pozor na úmysly, protože jsou-li rozum a vůle dvěma duchovními schopnostmi, které směřují k milování Boha a bližního, když neočistíme mysl pozorností vůči Božímu slovu a vůli stálým úmyslem volby dobra, stojíme ještě u počátků křesťanství, na začátku cesty víry.

Je třeba, abychom očistili svou mysl lepší pozorností vůči rozjímanému Božímu slovu a vůli stále stabilnějším úmyslem, ve svobodě volby dobra. Nesmíme ztrácet odvahu.

Ve které ctnosti se snoubí dohromady pozornost mysli a úmysl vůle? Jediná ctnost, která je může ve tvém nitru stále spojovat, je pokora. Je to pokora, která ti umožňuje uznat, že jsi „nic“, že jsi tvor, Boží služebník, Boží dítě, že nemůžeš učinit nic bez Boží pomoci. Pokora tě posouvá, pobízí k modlitbě k Pánu, čili povzbuzuje tě k poznávání toho, co Bůh chce, a zároveň tě vede k tomu, aby ses držel daleko od toho, kdo tě odvádí od poznání a konání Boží vůle, tedy od světa (televize, internet, osoby, obrazy) – tomu musíš být vzdálen, protože tě to odvádí pryč.

Jestliže v tobě dál probíhá toto „zemětřesení“ rozumu a vůle ve věci pozornosti a úmyslu, pamatuj si, že jsi ještě nezačal být dobrým křesťanem, dobrým knězem, zasvěcenou osobou. Někdo možná začal dělat tuto práci v hlubině svého duchovního života. Úsilí neznamená, že nezačal. Možná jsi začal, možná kráčíš, ale pak si nesmíš dělat starosti.

Přestože jsi udělal dobré kroky v duchovním životě, nesmíš nikdy ustat v úsilí, protože zlý duch si s tebou jednou zahrává věcmi světa, aby odvedl tvou pozornost od Božího slova, a jindy tě odvádí od volby dobra.

Ty jsi už započal cestu víry, přestože v tobě byly nikoli závažně věci, ale křehkosti. Protože láska k Bohu a bližnímu se získává, a aby mohla být získána, je třeba mít schopnosti lásky, kterými jsou rozum a vůle, aby byly ustavičně pozorné a soustředěné vůči poznávanému a konanému dobru.

Pokud nemáme tuto mentalitu a jsme povrchní a roztržití, vydali jsme se jinou cestou – cestou prostřednosti a vlažnosti, která nás určitě dovede k tomu, že nebudeme dobří.

Ano, děláme všechny věci, ale jak říká evangelium: aby nás druzí viděli. Konají se tedy věci, aby druzí viděli, že se modlíme; a totéž, aby svět viděl, že dáváme almužnu – a to když se modlíme i když se postíme.

Děti, musíme být poctiví, duchovně pravdiví. Snaha pokročit je znamením, že jsi na dobré cestě, přestože se ještě stále projevují křehkosti. Ale pokud jsi ještě roztržitý v poznávání pravdy... Kolik jste toho vyslechli během mnoha let! Ale která slova a které pravdy jste uchovali v mysli, abyste byli pozornější vůči Božímu slovu, aby vaše úmysly mohly být pořád stabilní? Jedině stálost úmyslů vede ke stálosti skutků, k vytrvalosti a ke spáse.

Při almužně, modlitbě, postu musí být správný úmysl – nikoli aby druzí viděli, ale pro Boží slávu. Jak hezky Ježíš řekl: „pro eis sanctifico me ipsum“, já se posvěcuji – před Otcem se stává Svatým, je Svatý, posvěcuje, aby posvěcoval druhé, aby komunikoval druhým svatost – ale vždy k Boží slávě. Takový je Ježíš!

Přišel čas, kdy je třeba se modlit v duchu a pravdě, protože Boží království je duchovní a Boží království je v nás, v duchu, rozumu, ve vůli. Jak působí Duch? Právě s pozorností vůči Božímu slovu, s úmyslem je pak zvolit a následně uskutečnit. Celý náš duchovní svět musí být dáván do pohybu Duchem Svatým, který nám pomáhá připodobnit se Božímu Slovu, Kristu a s Kristem Otci.

Neber tyto věci na lehkou váhu, protože mají nesmírnou závažnost. Jestliže konáš skutek pro Pána, on tě odmění; jestliže ho konáš pro lidi, pomine. Zato když ho konáš se zlobou, satanovou odplatou bude peklo.

Nezahrávejte si s úmysly!