Charisma

„Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“ (Kol 1,24)

Těmito slovy sv. Pavla otevírá Jan Pavel II. apoštolský list „Salvifici doloris“, zmíněný ve třetím článku našich stanov.

Utrpení provází člověka odedávna v každé zeměpisné šířce i délce. V jistém smyslu s ním ve světě koexistuje. „Zdá se, že utrpení směřuje k povýšení člověka. Je totiž jednou z věcí, které jsou ‚určeny‘ k tomu, aby člověk překonal sám sebe, k čemuž je nepochybně tajemně a skrytě povolán.“ (Salvifici doloris, čl. 2)

Pod pojmem utrpení nemáme mít na mysli pouze utrpení fyzické - nemoc, utrpení těla. Oblast lidského utrpení je daleko širší. Člověk trpí rozličnými způsoby, ne vždy pozorovatelnými lékařskou vědou. Utrpení je něco mnohem obsáhlejšího, daleko komplexnějšího a mnohem hlouběji zakořeněného v samotném lidství.

Ale proč utrpení?

Kristus dal na otázku týkající se utrpení a jeho smyslu odpověď. „Lidské utrpení dosáhlo svého vrcholu v utrpení Krista. Zárověň však vstoupilo do nové dimenze a nového řádu věcí. Je spojeno s láskou..., s tou láskou, která plodí dobro, vytváří je utrpením dokonce ze zla, tak jako nejvyšší dobro vykoupení světa vzešlo z Kristova kříže“ (Salvifici doloris, čl.18).

V kříži bylo vykoupeno každé lidské utrpení. „Kristus uskutečnil vykoupení svým utrpením, a tím zároveň pozvedl i lidskou bolest do roviny vykoupení. Proto každý člověk může svým utrpením mít účast na Kristově výkupném utrpení“ (Salvifici doloris, čl.19).

Při čtení těchto slov Jana Pavla II. se ihned nabízí odvolání na čl.2 našich konstitucí: „...Služebníci utrpení se ztotožňují s postojem, s nímž Kristus objal utrpení, aby daroval bratřím svou útěchu.“ Originalita našeho charismatu spočívá v tom, že opětovně ukazuje na vnitřní hodnotu utrpení, zvěstováním tohoto „vyššího Evangelia“ utrpení všem.

Utrpení je hodnota. To nás naučil a dosvědčil Ježíš. Aby nám navrátil život, trpěl a zemřel na kříži. Také my jsme voláni posvěcovat utrpení, obětovat náš život ve službě utrpení bratřím.

A prvním utrpením, které je třeba přijmout, plně a radostně, je vůle Boží v každodennosti.

Církev od nás očekává evangelizaci a svědectví o utrpení, přijatém a uznávaném jako dar, pro vyšší dobro. Je to silný signál, který musí nezbytně projít radikalitou evangelijních rad, žitých v naprostém přilnutí k vůli Boží a v heroické lásce.

Toto je povolání Služebníků utrpení. Tímto způsobem si oni přejí být pokračovateli poslání Otce Pia, jak to řekl Jan Pavel II. během mimořádné audience Služebníků utrpení 2. prosince 2004: «Jděte ve šlépějích pátera Pia, jehož učení je stále velmi aktuální; jím se neustále inspirujte. Buďte apoštoly modlitby a utrpení jako on! Modlitba osvětluje srdce a připravuje je k přijetí utrpení. Utrpení, přijaté s pokornou odevzdaností Bohu, otvírá duši k pochopení bolesti druhých».

Pohotovým a zároveň odříkavým způsobem zakládají Služebníci utrpení svůj duchovní život na Slovu Božím, které se stává poznáním pravdy a plně se ukazuje v kříži Krista.

Slovo Boží je Kristus, žijící a jednající v Písmu Svatém, Svaté Tradici, v liturgii, v Magisteriu Církve, a tedy v ustanovené Autoritě.

Milují bezvýhradným způsobem Církev, starostlivou matku a záruku plodnosti pro jejich službu a apoštolát. Jsou přesvědčení, že darovat život pro Církev je božské povolání.

Mají důvěrný vztah ke mši svaté, která pokračuje v čase službu utrpení a silnou zbožnost k Ježíšově Matce, služebnici Páně v plném slova smyslu.

Maria je dokonalá služebnice utrpení a vzor k následování i uctívání, získáváním a cvičením se v ctnostech a modlitbou růžence, která ji je tolik milá.

Mezi dalšími formami zbožnosti, nepostradatelnými pro silnou a pevnou spiritualitu, mají Služebníci utrpení každodenní meditaci, pro stabilitu života a účinnost svědectví ve světě, půst a křížovou cestu každý týden pro intenzivnější prožívání utrpení a smrti Ježíše, pravidelnou svátost smíření a duchovní vedení pro ochranu a obohacení vlastního povolání, liturgii hodin pro společnou modlitbu s celou Církví, měsíční duchovní obnovy pro zapálený život vlastního charismatu, duchovní cvičení pro hloubkovou revizi života.

Takovýmto způsobem se Služebníci utrpení chtějí postupně připodobňovat Kristu, aby žili Jeho tajemství a Jeho poslání.